Se začátkem podzimu se naše lesy plní amatéry houbaření.Jedlé houbyjsou u nás velmi ceněnou surovinou mnoha pokrmů a najde se spousta gurmánů, kteří z nich dokážou vykouzlit vynikající pokrmy. Přesto nám mnohé houby mohou způsobit nepříjemná překvapení v podobě zdravotních problémů. Pro ulehčení života sběratelům se na mnoha místech republiky pořádají houbařské výstavy, kde mají nadšenci houbaření možnost vidět různé druhy zblízka a poznatzajímavé jedlé i nejedlé houbyTaková výstava se konala i v Lodži ve dnech 16.-18.09.2011
Jednou z velmi oblíbených a známých hub je hřib, zvaný též hřib. Bohužel je snadné si ho splést s jedovatým Satanem (hořká žluč).
V jedné z budov botanické zahrady v Lodži je vystaveno přes 60 druhů hub, známých i méně známých. Nebyla to velká výstava, ale organizátoři chtěli hlavně porovnatjedlé houbys jedovatými houbami jim podobnými a tento důležitý cíl se podařilo splnit. Zde jsou také zobrazenyzajímavé houby , kterých si obvykle nevšimneme, protože jsou obecně nejedlé.
Každý, kdo se chtěl dozvědět něco víc, než jsou popisy u exponátů, se mohl přímo na místě obrátit na přítomného specialistu a získat komplexní informace o předmětu zájmu. Velký důraz byl kladen na představení rozdílů mezi největším původcem těžkých otrav, tedymuchomůrka(amanita phalloides) a s ní zaměňovanými jedlými druhy: nazelenalé husy, zelňačky, houby nebo luňáci.Polovina případů otravy touto houbou je smrtelná, mimo jiné proto, že první příznaky se objevují až dva až tři dny po konzumaciStinkhorn obsahuje několik extrémně silných toxinů, např. sušení nebo vaření. Dovolím si zmínit, že hlavním znakem, který odlišuje tuto jedovatou houbu od jedlých, je skutečnost, že pouze ona má stonek zasazený do hlízy obklopené vyčnívající pochvou. Navíc na rozdíl od luňáka nemá na klobouku tečky a na rozdíl od hub má vždy bílé žábry (u hub rychle hnědnou) a po rozříznutí netmavne. Všechny tyto znaky jsou však patrné spíše u starších exemplářů, takže nejjednodušší způsob, jak tyto houby zmást, je sbírat docela mladé plodnice.
Jak se ukazuje,jedovatá nebo nejedlá houba , nemusí být vždy chuťově hořká, jako např. satan (hřib - Tylopilus felleus) zaměňovaný s hřibem (hřib - Hřib hnědý).Jedna z nejnebezpečnějších hub, zmíněný páchník, je prostě chutná, ale amatéra může stát život.
Existuje také kontroverzníolszówka(válcovaný krowiak - Paxillus involutus). Někteří lidé považují tuto houbu po dlouhém vaření za jedlou. Nedávné studie však dokazují, že jde o skrytého vraha. Má toxiny, které se hromadí v lidském těle a i po několika letech mohou způsobit vážné poškození např. ledvin a často končit smrtí
Na výstavě bylo také mnoho odrůdholubi a husy, z nichž pouze část je jedlá. Byla to příležitost si je zblízka prohlédnout a porovnat je mezi sebou. Přestože houbaření teprve začínalo, na výstavě byl k vidění i krásný exemplář houbařského snuhřibNa zeleném mechu to vypadalo skvěle. Bylo také snadné jej porovnat s poblíž ležícím hořcem (Satanem) (Lycoperdon perlatum).Je to chutná houba a v našich lesích je poměrně početná. Mladé exempláře, na průřezu ještě bílé, se dají jíst. Pýchavku si snadno spletete s nejedlou tlustou kůží, ale po rozříznutí je hned vidět rozdíl. Vraní kůže je uvnitř tmavá.
Jednou z velmi oblíbených a známých hub je hřib, zvaný též hřib. Bohužel je snadné si ho splést s jedovatým Satanem (hořká žluč).
Na výstavě se dále objevilymuchomůrky jedlénapř. muchomůrka zvaná slečinka (Amanita vaginata) a nepříliš oblíbená jedlá houba - zavíječ (Coprinus comatus). Konzumovat se však dají pouze mladé exempláře, protože houba se po dozrání rychle mění v černou hmotu. Je třeba si uvědomit, že zároveň nesmíte pít alkohol, protože sloučeniny obsažené v houbě brání jejímu rozpadu.
Neoblíbená jedlá houba - Coprinus comatus. Ke konzumaci jsou však vhodné pouze mladé exempláře, protože houba se po zrání rychle přemění v černou hmotu.
Pravděpodobně mnozí návštěvníci výstavy měli poprvé možnost vidět (byť v sušeném stavu) velmi chutnou, ale extrémně vzácnou houbu -smrž kuželovitý(Morchella conica). Mezi další kuriozity výstavy patřily dvě hvězdy: střapec (Geastrum sessile) a korunkatý (Geastrum coronatum) a šiška šupinatá (Strobilomyces strobilaceus). Všechny jsou jedinečné a jsou v Polsku přísně chráněny.
Mnoho návštěvníků výstavy mělo možnost poprvé vidět velmi chutný, ale extrémně vzácný smrž kuželovitý (Morchella conica).
Geastrum sessile bylo další kuriozitou prezentovanou na výstavě.
Návštěvníci dostali k dispozici také mikroskopy a zvětšovače, pod kterými bylo možné zblízka vidět hymenofory (lamelární, trubkovité i labyrintové) azajímavou houbunálevkovitou - žebrovanou misku (Cyathus oblak). Na větvích nebo odumřelých pařezech roste i mnoho zajímavých hub, jako jsou grimasy, kožovci, hubiak a další. Některé z nich jsou barevné a mají zajímavé tvary. Z lišejníků byla asi nejkrásnějším zástupcem zlatá řasa (Xanthoria parietina), s krásnou zlatožlutou barvou. Byl zde také velmi zajímavýdruh houby- Xylaria polymorpha. Přestože je nepoživatelná a nenápadná, vědci se začali zabývat látkami, které produkuje – lektiny. Mohou se pravděpodobně ukázat jako velmi užitečné při léčbě obtížných onemocnění v raných stádiích, včetně některých rakovin. Tyto látky byly nalezeny také v hubiaku a muchomůrce červené.
Z lišejníků byla snad nejkrásnějším zástupcem zlatá řasa (Xanthoria parietina) s krásnou zlatožlutou barvou.
Suma sumárum, takovéto výstavy jsou velmi cenným zdrojem poznatků o houbách a určitě přispívají ke zvýšení naší bezpečnosti při houbaření. Závěrem bych chtěl připomenout, abyste byli při sběru hub co nejopatrnější. I náznak nejistoty je třeba vysvětlit proti houbě a nechat v lese. Nasbírané houby můžeme také bezplatně zkontrolovat u specialistů ve službě na hygienických a epidemiologických stanicích. Tato malá námaha při znalosti obsahu houbového košíku nám může ušetřit spoustu zdravotních problémůSouvisející témata:
Katarzyna Józefowicz
