Moje žena Wandzia trpěla roky problémy s páteří. Bolest jí postupem času ztěžovala normální pohyb a fungování. Operace pomohla jen na 3 roky. Po této době se Wandzia začala pohybovat na invalidním vozíku. Každý den jsem jí pomáhal odejít do její milované zahrady. Nejdřív jsem nesl kočárek, pak manželku.
Každou volnou chvíli jsme trávili na zahradě. Po operaci manželky zarostl plevelem a vypadal opravdu špatně. Wanda mi pořád říkala, že lituje, že už se o něj nemůže starat. Koneckonců, po léta byla naše zahrada zřítelnicí jejího oka. Viděl jsem, jak každým dnem Wandzia v jejích očích promarnila, stejně jako její kdysi krásný trávník a záhony byly promarněny.Rozhodl jsem se znovu vnést do našich životů radost ze spojení s přírodou.
Když Wandzia odjela na měsíční rehabilitační pobyt, rozhodl jsem se jednat. Měl jsem nadšení a odhodlání, protože jsem chtěl své ženě vrátit úsměv na tváři. Na změnu jsem se připravoval měsíce. Četl jsem zahradnické noviny, prohlížel si rady ohledně úpravy zahrady pro handicapované. Už jsem měl v hlavě akční plán. Takže když moje žena odešla, šli jsme se synem do práce.
Nejprve jsem najal dva profesionály, kteří nám pomohli vyznačit a upravit cesty v zahradě. Dosud je označovaly pouze nepravidelně uspořádané kamenné desky. Vozík je nedokázal přejet. Vsadil jsem na pevné dlažební kostky. Muselo se také dobře vytvrdit strojem, aby se cesty časem nekroutily od deště nebo sněhu. Podle všeho je nejlepší silnice s drsným, neklouzavým povrchem. Do hry by vstoupil beton. Bál jsem se ale, že to zahradu příliš zkazí.Preferoval jsem, aby to byla pěkná betonová kostka.
Na internetu jsem se dočetl, že cesta pro dva vozíky by měla být široká asi 2 metry. Předpokládal jsem tedy, že u jednoho to bude 1 metr. Pro jistotu jsme však všechny trasy vyznačili do šířky cca 150 cm. Díky tomu bude Wandzia volně otáčet kočárkem.
Kostky jsme umístili ze dveří vedoucích z domu k výstupní bráně. Vytáhli jsme paže ke staré kůlně, skleníku a terase. Udělali jsme mírný sestup z terasy a u východu. Díky tomu bude Wandzia moci sama opustit dům, kdykoli bude chtít, a vrátit se do něj stejným způsobem.
Nejvíce problémů jsem měl se slevami. Koneckonců nemohli zůstat tak nízko. Wandzia by na ně z výšky vozíku nemohla dosáhnout. Můj zeť mi přišel na pomoc. Byl to on, kdo vymyslel vyvinout doslova „co je možné“. Takto jsme nasypali zeminu do starého plastového kolečka. Právě zde vznikl můj první záhon s muškáty. Dali jsme do něj sazenice, které pak musela vypěstovat manželka.Muškáty jsem také zasadila do staré kádě, dřevěné kádě a … vlastně kam se dalo. O dalších květinách jsem neměla tušení, protože se v nich moc nevyznám. Byla to moje žena, která v tom byla dobrá. Věděl jsem ale, že když se jí nebudou líbit, bude si alespoň moci sama zasadit jiné květiny. Důležité je pouze to, aby měly mělký kořenový systém. Díky tomu je snadno vyjme a vloží další.
Truhlíky s muškáty jsem umístil na schody a okenní parapet. Květináče jsem umístila do výšky asi 60 cm. To je optimální výška pro osobu na invalidním vozíku. K výsadbě jsem použil i staré kompostérové truhlíky. Byly asi 50 cm vysoké a 50 cm široké. To jsou ideální rozměry pro to, aby handicapovaná osoba bez námahy dosáhla rukou na rostlinu. Pokud je takto vyvýšené lůžko přístupné pouze z jedné strany, jeho šířka by neměla přesáhnout 75 cm. Na druhou stranu, pokud je taková postel volně přístupná ze všech stran, může být široká až 150 cm.Vyvýšené záhony nejen hezky vypadají, ale především jsou velmi funkční. Také jsem se rozhodl použít nevzhledný kruh betonové studny jako zvýšený rabat.
Četl jsem, že dřevěné stoly na květiny jsou také dobrý nápad. Vozíčkář si při zahradničení snadno podloží nohy. Jejich optimální výška je 70-80 cm. Takové stoly mohou být uspořádány podél cesty. Z takového záhonu by padaly květiny. Verbena, petúnie a dokonce i begonie jsou dokonalé. Jejich výběr, typ a barvu jsem nechal na manželce. Koneckonců, toto je její království.
Po značených cestách jsem se zbavil špatně rostoucích ovocných stromů. Padající jablka nebo hrušky by mohly Wandu narušit pohyb. Navíc na takovém hnijícím ovoci můžete uklouznout.
Místo kompostéru nebo staré vany můžete použít i dřevěné palety na vyvýšené záhony nebo postavit zídku pod záhon a obložit jej kameny.Tohle je každopádně můj plán na příští sezónu. Ukázalo se, že zahrada byla doposud Wandiným koníčkem. V letošní sezóně se z toho stal obor i pro mě - zapáleného kutila. Teď, každé jaro, budu první, kdo bude pracovat na naší nové zahradě. Největší zadostiučinění jsem však měl, když se manželka vrátila z rehabilitace. Nejdříve čtvrt hodiny plakala a pak se jen smála a vší silou mě objímala. Teď vím, že můj plán dopadl na místo.
Zbigniew Kadłuczka
