Autorkou textu je Dr. Katarzyna Król-Dyrek
Jasan Sorbopyrus x auricularis patří do čeledi růžovitých Rosaceae. Tento druh vznikl spontánním, přirozeným křížením hrušně obecné a jeřábu moučného.Jedná se o velmi zajímavý botanický fenomén, protože v přírodě se takto vzdálené druhy zřídka a velmi obtížně kříží.
Rostlina byla objevena v roce 1955 v panských zahradách ve Francii, v Alsasku. Od té doby se horský popel vegetativně množí. Říkalo se jí červená hruška a byla vysazena v parcích a zahradách jako přírodní kuriozita.
Strom připomíná hrušeň, roste silně, dosahuje 6 až 15 m výšky.Kromě tvaru plodů zdědila rostlina od hrušně mnoho rysů: výhonky, špičaté pupeny nebo jednotlivé, velké, oválné, zaoblené listy (nesložené z malých listů jako jeřábMech na spodní straně listů odkazuje na předka, jeřáb.
Kvete v květnu, bílé květy o průměru 2-2,5 cm se shromažďují v corymbose složené z 5 květůPlody (asi 4,5 cm v průměru a v kultivaru ' Bulbiformis '5 cm) připomínají malé, zploštělé hrušky, mírně žebrované, nasazené na dlouhých stopkách.
Dužnina ovoce je nažloutlá, hrubá, aromatická, šťavnatá a sladká, chutná. Kůra plodu je hustá s četnými lenticelami, oranžově žlutá s červeným ruměncem.Plody dozrávají na přelomu září a října a zůstávají dlouho na větvích. Sladkost a chuť ovoce přitahuje i vosy, proto se vyplatí sbírat plody ihned po vybarvení a dozrání.
Jarzębinogrusza nemá příliš vysoké nároky na půdu, ale také neporoste na pustinách.Optimální jsou pro něj lehké humózní půdyTento druh je mrazuvzdorný, takže může růst ve všech částech země. Vyžaduje však každoroční ztenčování výhonů a přeexponování koruny k dosažení dobrého ovoce.Plody jeřábu jsou vhodné do různých zavařenin, kompotů, nálevů v octě nebo tinktur
