Vzhled a zvláštní tvar kaktusů vždy vzbuzují velký zájem. Patří do velmi velké skupiny rostlin odolných vůči suchu zvaných sukulenty, které jsou schopné uchovávat vodu ve stoncích, listech nebo kořenech. U kaktusů se zabýváme převážně stonkovými sukulenty, proto jsou jejich stonky zřetelně ztluštělé. Tvar kaktusů se může lišit. Zahrnují dokonale kulovité formy, stejně jako rostliny s vyvýšenými výhonky. Mohou šplhat přímo vzhůru, bez větvení (tzv. sloupové formy) nebo větvením tvořit svícny, dřeviny či keře. Zajímavé, málo spojené s kaktusy jsou formy se štíhlými stonky.Často se jedná o epifyty, které rostou v korunách stromů, odkud volně visí výhonky. Jejich výhonky jsou zpravidla segmentované. Nejznámějšími rody z této skupiny jsou např. Rhipsalis, Epiphyllum a Schlumberger logs, tzn. Vánoční kaktus. Zajímavým jevem jsou anomálie výhonů nalezené u kaktusů, např. u mutantů Gymnocalycium mihanovichii zbavených chlorofylu. Místo typické zelené barvy jsou zbarveny do žluta, růžova nebo červena. Nemohou žít samostatně, proto se roubují na podnože. Další zvláštností jsou chocholaté formy, např. u rodu Notocactus
Kromě uchovávání vody ve stoncích vykazují kaktusy řadu dalších adaptací na delší období sucha. ). Typické listy najdeme i u evolučně nepříliš vyspělých rodů, jako je strom Pereskia. U jiných rodů jsou listy nahrazeny trny, které mohou být neobvyklou ozdobou.Trny mohou být dlouhé až 10 cm. Existují různé modifikace – mohou být kudrnaté (tzv. papírové či pergamenové), vlasové, hřebínkovité nebo peříčkové, připomínající peří. Zvláštním druhem trnů jsou tzv glochidy, tedy krátké drobné trny opatřené háčky, typické například pro opuncie. Fungují jako miniaturní harpuny – snadno se odlamují a ulpívají na epidermis, proto jsou velmi nepříjemné. Další zajímavostí kaktusů je jejich charakteristický, pravidelně žebrovaný povrch. Obvykle jsou žebra rovná, tj. probíhají svisle dolů od vrcholu rostliny, ale někdy jsou stočená do spirály. Jejich počet se může lišit v závislosti na taxonu. U Astrophyllum může být 5 nebo dokonce 4 žebra, zatímco u rodu Stenocactus jejich počet přesahuje 100 (až 120). Rod Mammillaria má místo žeber bradavice. Na vrcholcích žeber a bradavek jsou tzv areoly, tedy místa pokrytá chmýřím, ze kterého vyrůstá pár trnů, později i květy - velká odměna za správnou péči a trpělivost.U většiny kaktusů se květy objevují pouze u těch jedinců, kteří dosáhli velikosti specifikované pro daný druh. Vzhledem k tomu, že kaktusy mají tendenci růst pomalu, může trvat mnoho let, než uvidíte květiny. Kaktusové květy mají jedinečnou strukturu. Vypadají jako výhonky. Vyvíjejí se na čirých, šupinatých trubičkách, často obsahujících chlorofyl. Čím je druh evolučně vyspělejší, tím méně nápadné jsou charakteristiky hybnosti. Květiny mohou kvést ve dne nebo pouze v noci. Často jsou velmi působivé. Jednu z největších velikostí, přes 20 cm v průměru, dosahují květy některých druhů rodu Selenicereus, např. S. grandiflorus, známý jako královna noci díky době kvetení. Květiny ostatních typů jsou mnohem menší, ale potěší sytostí barev: od bílé a žluté, přes červenou, růžovou, až po fialovou a fialovou. Některé z nich, např. Mammillaria a Rebutia, mají po odkvětu jako ozdobu ovoce - červené bobule.
Kromě epifytického rodu Rhipsalis ,přirozeně se vyskytujícího v Africejsou domovinou všech ostatních druhů americké kontinenty - od r. Kanada do Patagonie a Magellanův průliv.Kaktusy indiáni často využívají mnoha způsoby. Poskytují palivo, stavební materiál, pochodně a často se jedí. Potravou jsou například plody mnoha druhů, jako jsou opuncie a kandované výhonky. Rostliny jsou často vysazeny ve formě řad, fungujících jako plot. Mnohé druhy jsou nenáročné na pěstování a dobře se jim daří ve vytápěných bytech, proto jsou také ceněnými okrasnými rostlinami. Skvěle fungují v tzv sukulentní zahrady, ve kterých jsou kombinovány s jinými sukulenty, např. agáve, aloe, surgeon, gasteria nebo haworcja. Nejlépe se hodí k přírodnímu, hliněnému, neglazovanému nádobí v terakotové barvě. Kaktusy, zasazené do barevných květináčů s jasnými geometrickými tvary, nacházejí uplatnění i v moderních interiérech. Rostliny, vystavené jako solitérní exempláře, přitahují pozornost. K tomuto účelu jsou vhodné druhy značné velikosti, např. kulovitý Echinocactus grusonii, v přírodě dorůstající až 3 m v průměru, nebo vztyčená socha Cereus s neobvyklým povrchem.
